pátek 18. července 2014

Dar století

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se mám do toho pustit. Ale když moje sestřička přišla s tím, že se bude vdávat, bylo rozhodnuto. Začátečník nezačátečník (což teda opravdu jsem!!), řekla jsem si, že jim jako svatební dar ušiju patchworkovou deku. Protože jsem tuto techniku už nějakou dobu studovala (teoreticky na internetu :D)  a odhodlávala se k činu, našla jsem si jak na to.

Velkou inspirací mi byl blog Ashley, která mě inspirovala dekou, kterou vytvořila v krásných pestrých barvičkách. Každopádně, jak jsem tak studovala patchworkové deky a jejich historii, přišla jsem na to, že jsem vlastně zvolila ideální svatební dar, protože tyhle deky se od dávných dob dělaly za účelem darování ke svatbě tak, aby byla deka předávána z generace na generaci. Ten původní záměr mě tak nadchnul, že jsem začala plánovat, kreslit a nakupovat látky. Základní myšlenka byla vybrat 4 barvy, od každé barvy 4 vzory, ze kterých potom nařežu čtverce o velikosti 25x25 cm. Protože jsem chtěla dosáhnout podobného výsledku jako Ashley, aby deka byla pěkně pestrobarevná zvolila jsem 4 vzory žluté, 4 vzory růžové, 4 vzory od modré a 4 vzory zelené.

Když jsem na dece začala pracovat, tak to vypadalo nějak takto:





A tak začalo několikaměsíční stříhání, řezání a zaměřování. Po měsíci práce (rozhodně ne každodenní :)) to u nás vypadalo asi nějak takhle:




Když už jsem měla dost čtverečků, tak přišly na řadu trojúhelníky.

       




Uff...tak všechny trojúhelníky už mám a chybí nařezat už jen bílé pásky, abych dosáhla ohraničujícího efektu. Takže hurá do tvorby pásků :)




Konečně jsem měla všechno nařezané a připravené...a teď už jen najít čas a sednout ke stroji a všechno to sešít. No, tak to nebylo tak jednoduché, jak jsem si představovala. Tak nějak jsem vypustila to, že si musím sešití každého trojúhelníku nejdřív naplánovat, aby mi pak vycházely obrazce...takže jsem šila, párala, předělávala, šila a zase párala :D. No, naštěstí jsem asi po hodině a půl přišla na to, jak musím postupovat. Prostě si musíte rozmyslet, jestli chcete, aby vám jedna barva tvořila velký čtverec nebo jestli chcete deku hodně barevnou a tím pádem můžete sešívat jednotlivé trojúhelníky víceméně náhodně:)

Já jsem strašně pravidelný člověk, takže jsem samozřejmě potřebovala, aby vše pasovalo k sobě tak, jak jsem si naplánovala.


Abych se u toho všeho toho měření a počítání nenudila, přibrala jsem si ke spolupráci arzenál oblíbených romantických filmů, které jsem při šití sledovala. Přece jen, manžel se na ně se mnou nepodívá, a když už jsem trávila tolik času šitím, tak jsem se na ně všechny mohla v klidu znovu podívat...nebo teda spíš poslechnout...dívala jsem se víc na to, co a jak šiju :D


Jakmile jsem měla sešité opět čtverce (to už je prostě úděl patchwokářů..rozstříhat, překombinovat a znovu sešít) bylo třeba je všechny zaříznout na správnou míru...tj. opět 25x25 cm. A tohle mi z toho zbylo:


Protože "miluji" kočovný život, tak jsem si svoje čtverečky, odstřižky, šicí stroj a všechno ostatní převážela sebou na aktuální místo svého pobytu tak, abych vždycky mohla aspoň pár dní šít. I tak jsem měla pocit, že to prostě nemůžu stihnout. Na tvorbu celé deky jsem měla něco přes 2 měsíce..a i tak, dokončovací práce probíhaly ještě v pátek před svatbou :D Takže místo řešení účesu a lakování nehtů, jsem seděla za šicím strojem a přemýšlela, jak tolik látky a vrstev procpat šicím strojem, nezlomit jehlu, prošít to pěkně a ještě navíc olemovat okraje!


Rada pro cestovatelky: I když jsem si jednotlivé čtverce označila čísly a řadou, do které patří, stejně bych byla v koncích nemít fotku jednotlivých řad. Strašně moc to ulehčí práci a přemýšlení, jak vlastně ten čtverec patří, protože u každého jsou min. 4 možnosti jak ho natočit...a to už je opravdu hodně času, kdy byste to musely u každého zkoušet.




A teď už jen všechno sešít dohromady, přidat bordury a nachystat zadní stranu deky. Dobrá rada, kterou jsem našla při brouzdání po všech šikovných "kviltařkách" je, připevnit si zadní část k podlaze lepící páskou tak, aby se zadní část nezhrnovala a nedělala bouličky a vrásky, kterých se posléze velmi špatně zbavuje. Proto se opravdu vyplatí, když uhlazování spodní části věnujete dostatek času. 

Jakmile jsem připevnila spodní stranu, rozprostřela jsem přes ni vnitřní "hřejivou" vrstvu (něco jako vatelín, jen tenčí, aby se to lépe prošívalo) a na to přišla horní část deky.


není to úplně vidět, ale je přilepená :))


K přichycení všech vrstev slouží speciální quiltovací špendlíky...prostě jsou to normální spínací špendlíky, jen různě pokroucené (došla jsem k názoru, že to je prostě odpad z těch normálních :D), čímž usnadňují propínání všech vrstev, aby se při dalším prošívání jednotlivé vrstvy neposunovaly.



V této fázi jsem si říkala...tak je to dobrý, to nejhorší mám za sebou, teď už to " jen " sešiju a bude to. Ó, jak jsem se mýlila. Právěže to nejtěžší teď bylo přede mnou. Jak se s celou dekou vejít k šicímu stroji?? To byla zásadní otázka :



Nakonec jsme se porovnali - někdy hrubá síla zvítězila, ale nebylo to teda vůbec jednoduché. Hodně jsem ocenila to, že mi stůl končí u zdi, protože deka alespoň nespadávala dolů a tím pádem se samovolně netahala z pod stroje. Pokud byste se někdy do něčeho takového pustili, tak na tohle myslete. Vždycky je dobré mít nějakou "zarážku" pro tu masu textilu :))

Konečná fáze byla lemování okrajů. U toho jsem taky strávila pár týdnů přemýšlením, jak asi to mám nejjednodušeji provést, protože internet nabízí asi tak milion různých postupů. A taky...jak si udělat vlastní šikmý proužek, jak spočítat, kolik látky na to bude potřeba...to všechno byly až moc matematické počty...a ty já tak nemám ráda.




K lemování deky je potřeba opravdu hodně špendlíků. Raději jsem si všechno špendlila 3x, než aby se mi to v průběhu šití rozstřelilo, sjelo nebo jakkoli pokazilo. Tohle měla být už jen  třešnička na dortu, takže jsem si dávala dobrý pozor, abych v této fázi už nic nepokazila...a taky jsem neměla už moc času to potom spravovat :D

Tadááááá!! A takhle vypadá deka po dokončení. Teď přichází ta nejlepší část celého tvoření. Kochací část :)





A takhle putovala k novomanželům:


Ještě pár fotogeničtějších fotek, focených venku při krásném sluníčkovém světle.






Doufám, že se líbí. K dece patří ještě polštářky, ale o těch příště (až je stihnu vyfotit :) ).

Pavla